Aktualita: Smysl života: vztah k diagnóze a výsl. terapie

Diskusní fórum projektu TERA vítáme příspěvky účastníků našich kurzů, připomínky, nápady, podněty k diskusi o psychoterapii a expresivních terapiích.

Aktualita: Smysl života: vztah k diagnóze a výsl. terapie

Příspěvekod Ivo » úte 09. pro 2014 21:19:18

Smysl života: vztah ke klinické diagnóze a výsledku psychoterapie
Cíl studie: prozkoumat vztah mezi smyslem života (SŽ), klinickou diagnózou a výsledkem psychoterapie a dále také zmapovat specifické oblasti životního smyslu. Metody: tato studie zkoumala 214 hospitalizovaných pacientů s duševními poruchami a 856 zdravých jedinců jakožto kontrolní skupiny. Byly použity sebepouzovací dotazníky smyslu života a psychopatologických symptomů. Výsledky: pacienti vykazovali nižší skór životního smyslu v porovnání s kontrolní skupinou. Rozdíly v rámci konkrétních diagnóz byly nalezeny u deprese. Smysl života vzrostl během terapie a zůstal stabilní při následném měření, které bylo provedeno po 6 měsících. Nejdůležitější oblastí smyslu života byly sociální vztahy, a to jak u pacientů, tak i u kontrolní skupiny. Závěr: tato studie poskytuje důkaz pro nižší SŽ u pacientů napříč spektrem duševních poruch a to zvláště u pacientů s depresí v porovnání s kontrolní skupinou. Kromě toho se po skončení terapie vnímaný životní smysl u pacientů zlepšil. Autoři dodávají, že v průběhu terapie by mohla být užitečná orientace na téma životního smyslu k překonání problémů pacientů a vést tak k lepšímu životu.

Úvod
Psychoterapie se v dnešní době musí zabývat novými výzvami, které vyvstávají z života člověka v obrovské, složité a neustále se měnící společnosti. Mnoho lidí se tak cítí přetíženě a dezorientovaně čistě z toho důvodu, jak se snaží držet krok s novými možnostmi globalizace a technologickým pokrokem, které se nabízejí a v důsledku toho pak mohou vnímat ztrátu významu nebo smyslu, který je spojen s distresem a onemocněním. Viktor Frankl, zakladatel logoterapie, ve své teorii zastává názor, že smysl je dominantním silou lidské zkušenosti. Na základě zkušenosti z koncentračního tábora vypozoroval, že lidé, kteří nejsou schopni prožívat svůj život jako smysluplnou zkušenost, prožívají existenciální vakuum, které může vést k vývoji patologických symptomů jako je deprese nebo alkoholismus za účelem, aby toto vakuum vyplnili. Frankl definuje smysl jako manifestaci hodnot, které jsou odvozené z kreativity, zkušenosti a postoje. Franklova koncepce smyslu života byla dále rozvíjena a většina autorů souhlasí s tím, že smysl života je multidimenzionální konstrukt zahrnující vzájemně kognitivní, motivační a emoční komponenty. Poslední definice nabízená Wongem (2010), která je konzistentní s Franklovou logoterapií, říká, že smysl se utváří čtyřmi hlavními komponentami: cíl/smysl (motivace), porozumění (kognitivní), odpovědné chování (chování) a hodnocení (emoce) ve zkratce PURE.

Smysl života a dřívější studie
Spojení smyslu života s psychopatologií bylo zkoumáno ve spojení se suicidiálními myšlenkami nebo depresí a úzkostí, přičemž celkově tyto studie naznačovaly, že nižší smysl života (pozn. dále jen SŽ) je spojen s většími psychopatologickými symptomy. Rané studie role SŽ v psychoterapii zjistili, že skóre SŽ pacienta před léčbou byl signifikantně nižší pod pásmo průměru a na konci léčby byl v rozmezí průměru. U novějších výzkumů bylo také zjištěno, že nižší skóre SŽ bylo spojeno s klinickou depresí a délkou hospitalizace u pacientů se schizofrenií. Navíc udávají, že životní cíle ovlivňují pacientovu motivaci pro účast s léčebnými programy. Jelikož se smysl různí napříč jednotlivci a situacemi, několik autorů souběžně s měřením intenzitou smysluplnosti života uvažovali nad oblastmi, ve kterých jedinci nacházejí svůj smysl. Celkově se tyto studie shodují v počtu důležitých komponent jako například důležitost vztahů, altruismu, a náboženství potažmo spirituality. Shrneme-li výzkum do současné chvíle, tak některé studie uvádějí, že smysl života je spojen s psychickým zdravím a zvyšuje se s psychoterapeutickou léčbou. Nicméně SŽ u pacientů s psychickou poruchou a možnou specifickou diagnózou nebyl prozkoumán. Navíc výzkum u konkrétních oblastí SŽ a jejich spojitostí s psychickým zdravím chybí. Tím pádem zde existuje potřeba prozkoumat roli smyslu života u pacientů s duševními poruchami v psychoterapeutické léčbě a možný dlouhodobý efekt, zejména větší porozumění v možných odlišnostech a specifických oblastech smyslu a změny smyslu života s léčbou.

Výzkum
Cílem této studie bylo prozkoumat, jakou roli hraje SŽ u pacientů s duševními poruchami a jejich výsledkem psychoterapie. Byla vyslovena hypotéza, že pacienti s duševní poruchou budou vykazovat nižší skór u SŽ než kontrolní skupina. Na základě předchozích studií byl vysloven předpoklad, že pacienti s depresivní poruchou budou vykazovat nižší skór u SŽ než pacienti bez deprese. Výzkumníci kromě toho předpokládali, že SŽ bude negativně korelovat s některými symptomy deprese. Dále byly prošetřovány specifické oblasti SŽ pacientů a kontrolní skupiny a v neposlední řadě bylo také zjišťováno to, zda li se smysl života zlepší s psychoterapií a bude stabilní následujících 6 měsíců.
Výzkum byl proveden na psychoterapeutické klinice v Německu, která se zabývá léčbou hospitalizovaných pacientů s duševními poruchami, primárně depresí, úzkostí a somatoformními poruchami. Léčba se skládala z psychodynamické psychoterapie individuální a skupinové, dále arteterapií, muzikoterapií atd. Průměrná délka léčby trvala devět týdnů (SD = 3 týdny).
Účastníci byli hodnoceni ve třech časových intervalech: při přijetí do psychoterapeutické léčby, na konci léčby a po 6 měsících po ukončení léčby. Klienti vyplnili sociodemografický dotazník a dotazník SMiLE, který probanda vybízí k vypsání oblastí, které jeho životu dávají nějaký smysl nebo význam (pozn. The Schedule for Meaning in Life Evaluation – SmiLE). Mimoto vyplňovali dotazník HEALTH (the Hamburg Modules for the Assessment of Psychosocial Health), který měří obecné aspekty psychosociálního zdraví.
Výzkumný vzorek tvořilo 214 mužů a žen, bez kognitivního poškození ve věku 18+. Diagnózy pacientů byly založeny na základě manuálu MKN-10. Převážnou většinu probandů tvořily ženy (66%, n=141) nad 39 let (SD=14). Hlavní skupinou pacientů byli lidé se základním vzděláním (50%, n=107) a středním stupněm vzdělání (57%, n=122) a plně zaměstnaní (35%, n=75). Nejčetnější skupinu tvořili pacienti s periodickou depresivní poruchou (F33, 59%, n=127), následně fobickou úzkostnou poruchou a jinou úzkostnou poruchou (F40-F41, 10%, n=21) a somatoformní poruchou (F45, 8%, n=17). Data z národního reprezentativního vzorku byla použita jako kontrolní skupina.
Dotazník SMiLE je nástroj pro posouzení životního smyslu jedincem. Respondenti sepisují seznam tří až osm oblastí, které tvoří v jejich životě smysl. Každou z těchto oblasti pak hodnotí na škále „významnost“ (0-7) a „spokojenost“ (v rozmezí -3 až +3). Index „spokojenost“ v rozmezí 0-100 může být vypočítán a to sloučením hodnocením průměrné „významnosti“ oblastí smyslu života a průměrnou „spokojeností“ v oblastech smyslu života. Vyšší skór indexu reflektuje větší smysl života. Oblasti smyslu života jsou posléze rozděleny do 13 oblastí: rodina, vztahy, přátelé, práce, volný čas, dům/zahrada, finance, spiritualita, zdraví, spokojenost, příroda/zvířata, altruismus, hédonismus (požitkářství). Dotazník byl vyhodnocen s ohledem na jeho realizovatelnost, přijatelnost, a psychometrickými vlastnostmi. Test-retest reliabilita indexu smyslu života, která činila r=0.72 (p<0.001) a 85,6% všech oblastí bylo znovu uvedeno v následném retestu, který se konal po 7 dnech.
Dotazník HEALTH. 49 položková verze dotazníku HEALTH je sebehodnotící multidimenzionální nástroj, který vyhodnocuje obecné aspekty psychosociálního zdraví (například depresivní a úzkostné symptomy, zdatnost a sociální oporu). Jeho dimenzionální struktura byla potvrzena prostřednictvím faktorové analýzy. Dotazník vykazuje vysokou reliabilitu (vnitřní konzistence škál byla mezi 0.73 a 0.91), uspokojivou validitu a velmi dobrou citlivost vůči změnám.

Výsledky
Ukázalo se, že pacienti se neliší ve smyslu života (index SŽ) s ohledem na pohlaví, věk nebo partnerský status. Nicméně, pacienti se významně lišili ve SŽ při přijetí v závislosti na jejich vzdělání, F(2,200) = 4.45, p<.05, d=0.54. Bonferroniho post hoc test odhalil, že účastníci se středoškolských vzděláním (n=45, průměr = 62.56, SD=27.53) měli signifikantně vyšší SŽ než účastníci s vysokoškolským vzděláním (n=82, M=49.02, SD=22.55, p<.05).
S ohledem na první výzkumnou otázku, pacienti s duševními poruchami při příjmu (n=209, M=54.54, SD=24.68) vykazovali signifikantně nižší skóry SŽ (Index SŽ) v porovnání s kontrolní skupinou (n=856, M=82.90, SD=14.80) t(1063) = 21.39, p<.001, d=1.65. Pacienti s duševní poruchou po skončení léčby (n=141, M=63.05, SD=23.18) vykazovali zvýšení SŽ (post index SŽ) ale zůstali signifikantně níže, t(995) = 13.45, p<.001, d=1.22. Kromě toho, pacienti s depresivní poruchou (n=145, M=51.83, SD=25.88) vykazovali signifikantně nižší (pre index SŽ) než pacienti bez deprese (n=64, M=60.33, SD=20.77) s velikostí účinku, t(207) = 2.32, p<0.5, d=0.36. Navíc, výsledky korelační analýzy podporují spojitost SŽ s depresivními symptomy. Analýza ukázala, že cesta SŽ je spojena se sebeposouzenou závažností depresivních symptomů: pacienti se klesajícími depresivními symptomy ukázaly vzrůst SŽ (indexu SŽ) v průběhu léčby, r=.28, p <.001, d=58.
Byly také zkoumány oblasti smyslu života uvedené kontrolní skupinou a pacienty. Celkově nejvíce uváděná oblast smyslu života byla pro všechny participanty rodina. Zatímco pacienti uváděli přátele a partnerské vztahy na druhém a třetím místě, kontrolní skupina naproti tomu uvedla práci a volný čas ze všech oblastí.
Celkově pro celý vzorek tvořený pacienty se smysl života v průběhu léčby zvýšil (pre index SŽ: M=52.15, SD=23.25, post index SŽ: M=63.08, SD=20.21) a zůstává na stejném stupni, dokonce nepatrně narůstá při měření po následujících 6 měsících (index SŽ: M=64.29, SD=19.55), F(2,75) = 5.99. Neočekávaně nebyly nalezeny žádné signifikantní změny SŽ (index SŽ) po skončení terapie a následně 6 měsících mezi pacienty s depresivní poruchou a pacienty bez depresivní poruchy, ačkoliv SŽ u pacientů s depresí byl nižší při nástupu a vzrostl na stejný stupeň v porovnání s pacienty bez depresivní poruchy

Závěr
Tato studie zkoumala vztah mezi smyslem života, klinickou diagnózou a výsledkem psychoterapie. Celkově výsledky podporují výrazný vztah mezi smyslem života a duševním zdravím jak bylo naznačeno v některých dřívějších studiích. Bylo zjištěno, že pacienti s depresivní poruchou vykazovali nižší skór SŽ než pacienti bez deprese v populaci klinických pacientů. Toto se jeví jako smysluplné, jelikož ztráta zájmu a beznaděj je popsána jako součást diagnostického kritéria deprese dle MKN-10. Zjištění negativní spojitosti mezi SŽ a sebeposouzenými depresivními symptomy také podporuje tento vztah. Dalším novým aspektem této studie je přezkoumání specifických oblastí SŽ u pacientů s duševními poruchami. Bylo zjištěno, že pacienti a kontrolní skupina uváděla podobné oblasti s nejvíce uváděnou oblastí, kterou byla rodina, přátelé a práce. Navíc studie podporuje předešlé teorie a výzkum respektive, že smysl života zvyšuje výsledek psychoterapie. Kromě toho dle autorů tato studie ukázala, že se toto vztahuje k pacientům s širokým spektrem duševních onemocnění a že SŽ zůstává na podobném stupni i po následných 6 měsících od ukončení léčby, což se jeví jako povzbudivé, protože zkoumaná psychoterapeutická léčba nezahrnovala zvláštní zaměření na smysl, což by mohlo také naznačovat, že smysl vyžaduje dodatečnou pozornost v psychoterapii.
Interpretace závěrů je limitována s ohledem na povahu dat. Nicméně obousměrné interakce smyslu života a psychického zdraví by měly být zváženy: jedincův pocit pohody záleží částečně na stupni, do jaké míry zažívá svůj život jako smysluplný a naopak. Pokud jde o vyhodnocení SŽ, dotazník SMiLE pravděpodobně vyžaduje další výzkum v rámci jeho validity u pacientů s duševními poruchami.
Závěry plynoucí z této studie poskytují solidní důkaz pro klinický význam životního smyslu. Na druhou stranu kvantitativní výzkum smyslu života a duševního zdraví je nedostačující a další klinické studie jsou zapotřebí k osvětlení tohoto problému. Další výzkum by měl prozkoumat, zda existují rozdíly v jiných případech, jako je například traumatická stresová porucha. S ohledem na možné limity dotazníku životního smyslu by mohly budoucí studie zkombinovat SMiLE dotazník s jinými zavedenými měřícími metodami. Další studie věnující se jiným skupinám pacientů a jiným terapiím by se mohli projevit taktéž užitečné. Autoři také dodávají, že by další studie měly taktéž prošetřit, zda nedostatek smyslu předchází, doprovází nebo je vzájemně spojen s psychologickým distresem.

Originální článek:
Volkert, J., Schulz, H., Brütt, A. L., Andreas. S. (2014). Meaning in Life: Relationship to Clinical Diagnosis and Psychoterapy Outcome. Journal of clinical psychology. Vol. 70(6), 528-538. DOI: 10.1002/jclp.22053
Ivo
 
Příspěvky: 1
Registrován: úte 09. pro 2014 21:09:26

Zpět na PROJEKT TERA

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků

cron