Aktualita: vztahová vazba v terapii

Diskusní fórum projektu TERA vítáme příspěvky účastníků našich kurzů, připomínky, nápady, podněty k diskusi o psychoterapii a expresivních terapiích.

Aktualita: vztahová vazba v terapii

Příspěvekod Markéta Pavelková » pát 19. pro 2014 2:25:49

Nejistá vztahová vazba v terapeutickém vztahu

Teorie vztahové vazby a její aplikace v rámci terapeutického vztahu.
S teorií vztahové vazby (attachmentu) přišel do psychologie Bowlby. Teorie pojednává o raných vztazích, jež si utváříme k primárním pečujícím osobám a jež nás ovlivňují i ve vztazích budoucích. Při terapii mezi klientem a terapeutem také dochází k navázání vztahu. Už Bowlby sám vyslovil myšlenku, že se klienti ke svým terapeutům vážou podobnými citovými pouty jako k primárním vazebným postavám v dětství.

V zásadě existuje dvojí rozlišení vztahové vazby a to na jistou a nejistou. Jistá vazba předpokládá důvěrný vztah, pevná citová pouta, lásku pečující osoby. Tito lidé obvykle v budoucnu dokáží navazovat kvalitní vztahy s druhými a lze předpokládat i bezproblémový průběh navázání vztahu v rámci terapie. Nejistý styl připoutání se dále rozlišuje, zejména v souvislosti se dvěma dimenzemi – úzkostností a vyhýbavostí. Úzkostná citová vazba souvisí s hypeaktivačními strategiemi, tendencí vyhledávat blízkost druhých a vázat se k nim až nezdravě silnými vazbami. Primární roli zde hraje strach z opuštění. Mají tendence mít vnitřní reprezentace sebe samých jako nehodných a druhých jako opouštějících či zamítajících. Vyhýbavá vazba souvisí naopak s deaktivačními strategiemi, straněním se lidí až neschopností navázat silné citové vazby. Mají tendence k vnitřním reprezentacím sebe jako soběstačných a druhé považují za nedostupné.

Předpokládá se, že klienti s nejistými vztahovými vazbami potřebují zacházení založené na těchto vnitřních reprezentacích. Již více studií se zabývalo tématem stylu vztahové vazby klienta a jeho vlivem na průběh terapie, terapeutický vztah a změnu symptomů. Bylo zjištěno, že jistý styl připoutání je pro klienty faktorem, který pomáhá navázat úspěšný terapeutický vztah, kdežto u nejistého je tomu právě naopak. Schopnost klientů profitovat z terapie závisí na jejich schopnosti navázat jistou citovou vazbu k terapeutovi, důvěřovat mu, dokázat před ním mluvit o svých záležitostech a naučit se na něho spolehnout.

Interakce mezi stylem vztahového připoutání klienta a terapeuta.
Výzkum, o němž pojednává článek, ze kterého čerpám, se zaměřil na vztah mezi vazebnými vzorci klienta a terapeuta a na to, jak obojí ovlivňuje primární terapeutický vztah. Někteří zastávají názor, že terapeutův vazebný styl není tak důležitý jako klientův, neboť klientovy vztahové potřeby jsou v rámci terapeutického vztahu aktivovány mnohem více. Další se domnívají, že opak je pravdou.

Mezi prvními toto studoval Dozier et al. V roce 1994, dělal 18 případovou studii, studovali reakce na klienta, který má jiný styl vztahové vazby než terapeut. Ukázalo se, že při hyperaktivujících strategiích klientů (úzkost, závislost) pracovali terapeuti hlouběji a závisleji. Při deaktivačních strategiích (vyhýbavost, samostatnost) se klientům terapeuti taktéž přizpůsobili a chovali se jinak než u úzkostných. Klientův styl připoutání každopádně ovlivňuje terapeutovo očekávání. Dalším výstupem byl poznatek, že terapeutové s úzkostnou vztahovou vazbou mají sníženou schopnost empatie a nejsou svým klientům takovou oporou. Oproti tomu terapeuti s jistou vztahovou vazbou na klienty s různými vztahovými vzorci nereagovali rozdílně, tzn. nejednali s nimi komplementárně k jejich nejistotám. Takové jisté vztahování klientům pomáhá, neboť jim prostřednictvím terapeutického vztahu zprostředkovává korektivní zkušenost.

Výzkumníci této studie předpokládali vliv interakce mezi úrovní úzkostnosti a vyhýbavosti před léčbou u klienta a u terapeuta na raný terapeutický vztah. Ve výzkumu bylo 46 terapeutických dyád, které byly na začátku terapie otestovány na úroveň vztahové úzkostnosti a vyhýbavosti. Ukázalo se, že není žádný přímý vliv vztahových připoutání na počáteční hodnocení terapeutického vztahu. Signifikantně však vyšel vliv úzkostnosti na klientovo vnímání vztahu s terapeutem. Úzkostnost klienta reaguje s úzkostností terapeuta. Pokud je vztahová úzkostnost terapeuta nižší, pak klient s vysokou úzkostností vnímá vztah jako intenzivnější. Čím víc se zvyšovala úzkostnost terapeuta u úzkostného klienta, tím byl terapeutický vztah hodnocen hůře. U vyhýbavosti se nic podobného neprojevilo.

Závěr
Až budeme mít více relevantních informací o tom, jak funguje vztahová vazba mezi klientem a terapeutem, můžeme to v terapii využít k modulaci terapeutické práce, zejména ve smyslu volby typů klientů. Už jen prostá informace o stylu vztahového připoutání terapeuta může být přínosná pro něj samotného. Napomáhá uvědomit si vlastní reakce a emoce ke klientům. Je už jen na terapeutovi, jak svého povědomí využije pro dobro klienta.


Zdroj: Marmarosh, C. L., Kivlighan, D. M., Bieri, K., LaFauci Schutt, J. M., Barone C., & Choi J. (2014). The Insecure Psychotherapy Base: Using Client and Therapist Attachment Styles to Understand the Early Alliance in: Psychotherapy, 51, 3, 404-412.
Markéta Pavelková
 
Příspěvky: 1
Registrován: čtv 18. pro 2014 11:39:40

Zpět na PROJEKT TERA

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků

cron