Odpuštění v psychoterapii: Klíč k uzdravení

[Helenka]

Odpuštění v psychoterapii: Klíč k uzdravení

Bez odpuštění je život řízen nekončícím kruhem odporu a odplaty. Roberto Assagioli

Proces odpuštění v psychoterapii se týká opuštění zášti vůči tomu, kdo nám ublížil a nahrazení této zášti pochopením a empatií. Člověk, který dokáže odpustit, se posune také duchovně, pozná sebe a zvýší kvalitu svého života. Celý tento proces dokáže usnadnit meditace. Terapie odpuštění zlepšuje klientům kvalitu života a člověk se stává mírumilovnějším k sobě i k ostatním lidem.

Obviňování sebe a ostatních lidí je často hlavním problémem v psychoterapii. Neochota odpustit je důležitou oblastí terapie, jejíž prozkoumání pomůže k uzdravení. Lidé, kteří trpí depresemi a úzkostmi často prosí terapeuta o pomoc, s tím, že udělají cokoliv. Když jim terapeut řekne tak to jednoduše udělejte, odpusťte. Klient řekne: „Udělám cokoliv, ale tohle ne!“ Tento jev Freud nazývá rezistencí. Taková nechuť odpustit spočívá v představě, že ještě neuplynula dostatečná doba k potrestání dotyčného, který ublížil. Skutečné odpuštění je ale zcela interpersonální záležitostí, ublížený musí opustit pocity viny, nahradit je pocity soucitu a odpustit bezpodmínečně bez ohledu na reakci pachatele. Proces uvolnění chronické zlosti, strachu k sobě i k ostatním je potřebný k úspěšné terapii.

Budhistická koncepce tolerance učí tlumení negativních reakcí, pěstování soucitu a lítosti k ostatním. Podle čtvrté Budhistické tradice je celý život utrpením a lpění na minulosti a nenávisti jen posiluje tuto bolest. Osmidílná stezka pak vede k duševnímu vývoji, správným názorům, záměrům, správné řeči, dobrému chování, správnému způsobu života, dobrému úsilí, bdělosti a soustředění. Právě meditace je cestou k osmidílnné stezce.

V článku je popsán příběh Harryho, který měl odpustit svému otci. Byl to dlouhý boj. Harry na začátku ve své sebe nenávistné depresi zcela popíral svou vlastní roli otce. Díky kombinaci meditace a kognitivní terapie se naučil přijímat svou otcovskou roli, odpustil sobě a dál teď pracuje na plném odpuštění svému otci. Na příkladu Harryho bylo ukázáno, že odpuštění může probíhat různými cestami. Někdy odpuštění druhým předchází odpuštění sám sobě. Příznaky Harryho deprese se začaly zmírňovat v průběhu času a jeho vztahy se začaly vylepšovat v reakci na odpuštění sobě.

Terapie odpuštění je omezená právě rezistencí člověka. Odpuštění je dobrovolné a bezpodmínečné a nezahrnuje odpověď toho, komu odpouštíme, to znamená nahrazení negativních pocitů pocity prosociálními vůči tomu, kdo ublížil. Důležitá je vždy kombinace duchovního a kognitivního přístupu. Dlouhodobá meditace rozšiřuje toleranci, učí soucitu a vede k vnitřnímu klidu, ale samotná nestačí, člověk by se měl snažit špatné chování pochopit a vžít se do situace dotyčného.
Celý proces odpuštění v terapii je náročný, ale stojí za to tento boj vést, odpuštění těžkých bolestí může přinést velkou proměnu osobnosti a změnit postoj k životu.

Helena Pipová

Zdroj: Menahem, Sam, and Melanie Love. 2013. "Forgiveness in Psychotherapy: The Key to Healing." Journal Of Clinical Psychology 69, no. 8: 829-835. Academic Search Complete, EBSCOhost (accessed December 13, 2014).
Získáno z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/pdfviewe ... 2&hid=4111