AKTUALITA: LÁSKA A SEXUALITA V TERAPEUTICKÉM VZTAHU

Diskusní fórum projektu TERA vítáme příspěvky účastníků našich kurzů, připomínky, nápady, podněty k diskusi o psychoterapii a expresivních terapiích.

AKTUALITA: LÁSKA A SEXUALITA V TERAPEUTICKÉM VZTAHU

Příspěvekod Veru.veru » pon 08. pro 2014 23:54:49

LÁSKA A SEXUALITA V TERAPEUTICKÉM VZTAHU
Gelso, J.; Rojas, A. & Marmarosh, CH. (2014). Love and Sexuality in the Therapeutic Relationship. Journal of clinical psychology, 70 (2), 123-134, Získáno 19. 10. 2014 přes Scopus z: http://eds.b.ebscohost.com/eds/detail/d ... 4891491658. DOI: 10.1002/jclp.22064.

Článek psychoanalyticky orientovaných autorů Charlese J. Gelsa z Univerzity v Marylandu a Andrese E. Pérez Rojase s Cheri Marmarosh z Univerzity George Washington „Láska a sexualita v terapeutickém vtahu“ se tematicky zaměřuje na situace, kdy se v psychoterapii objevují sexuální a láskyplné pocity u terapeuta nebo pacienta a na to, jak se tyto pocity dotýkají jejich vzájemného vztahu, pacientova přenosu a terapeutického protipřenosu.
Navzdory tomu, jak je toto téma jen velmi zřídka rozebírané, je podle autorů důležité a to zejména v dlouhodobé terapii. Tématu lásky a sexuality by se v ní podle nich nemělo vyhýbat, nýbrž spíše by se o něm mělo mluvit otevřeně, protože v sobě skrývá buď velký růstový potenciál, nebo může být také ku škodě či dokonce zničení terapeutického vztahu. Autoři se v článku zaměřují na to, odkud tyto sexuální a láskyplné myšlenky v psychoterapii pocházejí, jaký mají význam v léčbě, a jak by s nimi mělo být nakládáno. Poté co se tomuto tématu věnují teoreticky, prezentují v závěru také jeden klinický případ; případ pacienta, který byl léčen Cheri Marmaroshovou (3. autorkou článku), v němž byly sexuální a milostné pocity silně přítomny, a který dobře ilustruje, jak reálný vztah, tak prvky přenosu a protipřenosu.

Milostné a sexuální pocity v terapii mohou být spojeny s reálným vztahem, přenosem anebo protipřenosem. Pacientovy sexuální a milostné pocity směrem k terapeutovi jsou velmi často indikátorem přenosu a terapeutovy sexuální a milostné pocity k pacientovi naznačují možný protipřenos. V úvodu svého článku autoři nejprve tyto základní pojmy vymezují. Reálný vztah pojímají jako osobní vztah mezi terapeutem a pacientem, kde oba zároveň od prvního momentu kontaktu vnímají přitažlivost, která se v průběhu terapie stále zesiluje, a kde to zároveň není jen představa jednoho z nich. Přenos popisují jako pacientovo vnímání terapeuta, které je formované pacientovou vlastní psychologickou strukturou a minulostí, jako situaci, kdy pacient na terapeuta promítá chování, které má původ v jeho minulých prožitcích a předchozích vztazích. Protipřenos pak chápou jako terapeutovo vnitřní i vnější reagování na pacienta, které je založené na jeho (terapeutových) nevyřešených konfliktech a zraněních. Zmiňují, že pokud mu terapeut porozumí a nenechá se jím ovládnout, může být protipřenos velkým přínosem pro terapii. Pokud by jej však opomenul a jednal na jeho základě, může terapii poškodit.
Dále se pak autoři zmiňují o Mayově konceptu 4 druhů lásky (libido, eros, filia, agapé) a dávají je zde do souvislosti s terapeutickým vztahem, erotickým přenosem a protipřenosem. Prožívání filia a agapé ze strany terapeuta k pacientovi zmiňují jako znak silného a reálného vztahu, což má léčebný efekt na pacienta. Agapé je obvykle také znakem silného a reálného vztahu, ale může být rovněž znakem protipřenosového konfliktu u terapeuta, např. když terapeut, který má potíže s nevyřešenými konflikty týkajícími se závislosti, bude cítit lásku k pacientovi který je velmi rozhodný. V tomto případě totiž jsou milostné pocity založené na konfliktu a je nepravděpodobné, že by měly léčebný efekt pro jednoho nebo druhého. Čistě sexuální tužby-chtíč vyskytnuvší se na straně terapeuta, mohou být někdy přirozenou součástí terapeutického vztahu, obzvláště pokud je pacient pohlaví, ke kterému je terapeut přitahován. Pokud však tyto pocity zesílí ve frekvenci a trvání, je pravděpodobné, že jsou založeny více na protipřenosu (na nevyřešených konfliktech zahrnujících často ranou deprivaci, touhu být milován, opečováván anebo povzbuzován, stejně jako na potřebě lásky, opečovávání a starání se o tu část sebe sama, která je promítána na pacienta), než na reálném vztahu. Tyto protipřenosy mají potenciál zničit terapii a zranit pacienta, ale poškodit také život a kariéru terapeuta.

Pokud se u pacienta objeví fantazie o milování se s terapeutem, terapeuté by si měli být vědomi, že sexuální a milostné pocity na straně pacienta sice mohou, ale pravděpodobněji nemusejí být založeny na realistickém vnímání terapeuta, a tedy jsou spíše ukazatelem pro přenos, než pro reálný vztah. V širším, pohledu může být užitečné je zvažovat jako obranné vyjádření nebo metaforu pro jiné - nesexuální problémy. Mohou být např. způsobem žádosti o přijetí (pokud se se mnou budete milovat, budu se cítit přijatý), vyjádřením odmítnutí (buďte můj milenec, neakceptuji vás jako terapeuta), způsobem, jak se cítit výjimečný (když se se mnou budete milovat, budu se cítit jako něco víc, než ostatní klienti), testem síly (budu se cítit mocnější, pokud vás dokážu sejmout z piedestalu), strachem z nesexuálního vztahu (pacient není schopen vidět se jinak, než jako sexuální objekt), pokusem o uvolnění nesexuálního napětí z terapie, která pacienta zúskostňuje, dále také třeba způsobem, jak pacient chce uspokojit své pocity závislosti (snaha získat od terapeuta něco uchopitelného, hmatatelného), nebo obranou proti hluboce zakořeněným tužbám či strachu.

Základní oporou pro terapeuta při potýkání se s milostnými a sexuálními pocity je z pohledu autorů článku hledání porozumění.
Co se týče pacientových pocitů, získání porozumění zde zahrnuje terapeutovu snahu pomoci pacientovi prozkoumat jeho sexuální a milostné pocity, které k terapeutovi cítí. V tomto procesu je nezbytné, aby se terapeut snažil postavit pacienta na první místo. Pacient by neměl cítit zahanbení za své pocity, terapeutem by tyto měly být akceptovány a mělo by jim být porozuměno. Zároveň musí být pro pacienta zřetelně vytyčené terapeutické hranice. V případě, že pacient dá ve známost své milostné a sexuální pocity směrem k terapeutovi, se vhodná reakce na ně podle autorů odvíjí od jejich zdroje. Pro milostné a sexuální pocity, které jsou spíše v rozmezí reálných vztahů, je obvykle dostačující jejich jednoduché přijetí a vzetí na vědomí. V případě výslovně sexuálních pocitů na pacientově straně je vše ale mnohem komplikovanější. Autoři doporučují např. reakci typu: „Oceňuji to, co cítíte a vskutku jsem tím potěšen, zároveň je důležité, aby s těmito pocity bylo nakládáno jako s každými jinými pocity, které jste se mnou sdílel. Pojďme jim zkusit porozumět.“ Terapeut by také měl dát nezahanbujícím způsobem pacientovi jasně najevo, že tyto pocity nemohou být nikdy projeveny činem během léčby a v podstatě ani po léčbě.
I v případě terapeutových sexuálních pocitů k pacientovi je přiznání si takovýchto pocitů opět prvním krokem, protože v případě, že tyto pocity nejsou přiznány, se výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že se terapeut nějakým způsobem zaangažuje a projeví, anebo že se tyto nevědomé pocity přelijí do jeho práce (např. to může vyústit ve větší vzdálenost a chladnost terapeuta v práci, než by bylo pro pacienta potřebné). Dalším krokem pak je hledání porozumění těmto sexuálním pocitům - zodpovězení otázky, zda tyto pocity vyrůstají z terapeutových nevyslyšených potřeb a časných nevyřešených konfliktů, nebo ze současných životních frustrací, nebo zda jsou tyto pocity spíše odpovědí na to, co pacient dává najevo. V obou případech je sebeporozumění na terapeutově straně rozhodujícím faktorem podílejícím se na koncovém zvládnutí sexuálních protipřenosů a porozumění pacientovi a jeho vnitřním zkušenostem.
Zvláště kontroverzní otázkou je, jestli by terapeut měl sdělovat své milostné a sexuální pocity pacientovi. Autoři v této otázce zastávají názor, že to záleží na druhu pocitů a fázi terapeutického vztahu. Terapeutovo sdílení milujících a pečujících pocitů, může být podle nich někdy oprávněné, avšak jedná se pouze o případy, kdy větší část z konfliktně založených nebo přenosových pocitů byla již zpracována a je více pravděpodobné, že se jedná o opravdový vztah, tak jako je tomu u konečné fáze léčení po několikaletém terapeutickém vztahu. Terapeutovo sdělení čistě sexuální přitažlivosti by však podle nich pacienta jen zatížilo a vytvořilo by komplikované reakce, které pacienta spíše zmatou, než aby byly ku prospěchu terapie. Autoři článku zastávají názor, že takové sdělení spíše uspokojuje terapeutovu potřebu, než aby napomáhalo pacientovu prozkoumávání, a tedy že je moudřejší použít tyto sexuální pocity, pokud už v terapeutovi vznikly, k lepšímu pochopení toho, co hýbe pacientem, a co on sám (terapeut) potřebuje a nechat si je tedy pro sebe.
Vhodnou (a možná také nezbytnou) podporou pro terapeuta v takové situaci pak může být konzultování situace se supervizorem, jak to autoři dokládají právě na již zmiňovaném případu léčení Johna, kde prozkoumání sexuálních pocitů (které se objevily po 4 měsících terapeutické práce jak na straně pacienta, tak i terapeutky) v rámci supervize, napomohlo nejen většímu porozumění terapeutky sobě samé a kořenům jejích milostných pocitů, ale také zdárnému pokračování a o několik let později i úspěšnému zakončení terapie, aniž došlo k probourání profesních hranic nebo jakémukoli poškození pacienta.

V závěru článku autoři shrnují ještě několik doporučení:

• Pro terapeuta je důležité, aby porozuměl tomu, jak se milostné a sexuální pocity mohou objevit jak v kontextu reálného vztahu, tak v kontextu přenosových a protipřenosových konfigurací.
• Milostné a dokonce sexuální pocity jsou běžné v kontextu reálného vztahu, především u dlouhodobé práce, kdy se objeví větší intimita a účastníci terapie hlouběji poznají jeden druhého.
• Pomoci může rozdělit jak pacientovy tak i a terapeutovy milostné a sexuální pocity, na ty které jsou založeny na reálném vztahu, a na ty, které jsou založeny na přenosu a protipřenosu.
• K usnadnění pacientova zkoumání jeho milostných a obzvláště sexuálních pocitů směrem k terapeutovi je důležité, aby terapeut bral tyto pocity v potaz stejně jako všechny ostatní pocity a nevytvářel u pacienta pocit zahanbení.
• Je důležité, aby se terapeut podíval do hloubky svého vlastního světa a přiznal si své sexuální a milostné pocity, a aby se snažil porozumět jejich zdrojům, obzvláště s ohledem na to, že tyto pocity jsou založené na protipřenosu. Pokud by se tak nečinilo, pravděpodobně by to vedlo k jejich projevení u terapeuta, obvykle nepřímo (skrze odtažité chování, svádivost, agresivitu nebo dominanci), ale někdy také přímo, vždy však s hluboce poškozujícími následky.
• Co se týče sexuálních pocitů, autoři zastávají názor, že není dobré je s pacientem sdílet, jelikož toto sdílení přidává zvláštní a nepotřebné břemeno na pacienta a ztěžuje, spíše než by usnadňovalo, pacientovo objevování jeho vnitřního a vztahového světa.
Veru.veru
 
Příspěvky: 1
Registrován: pon 08. pro 2014 23:26:33

Zpět na PROJEKT TERA

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron