Aktualita: Skupinová KBT terapie a léčba deprese

[Marcela Pavelková]

Účinnost kognitivně-behaviorální skupinové terapie v léčbě deprese

Tato studie ukazuje účinnost kognitivně-behaviorální skupinové terapie deprese. Výzkum probíhal v Psychiatrickém centru Helgelandské nemocnice v Mo i Rana v Norsku. Pacientům je návštěva centra doporučována jejich praktickými lékaři nebo jinými zdravotnickými organizacemi. Díky elektronickým záznamům o pacientech z minulosti byly znovu prozkoumány jejich záznamy a výsledky. Vybráni byli pacienti, kteří se účastnili skupinové KBT terapie deprese mezi lety 2002 a 2013. Jednalo se celkem o 143 pacientů, z toho bylo 71 % žen, ve věku od 20 do 69let, věkový průměr byl 41,6 let. Terapii předčasně ukončilo 25 pacientů (17,5 %). K dispozici byl výsledek dotazníku BDI před terapií a po terapii.
Skupiny byly vedeny terapeutem a pomocným terapeutem (co-therapist). Terapeuty byli zdravotní sestry a psychologové. Všichni terapeuti měli vzdělání v KBT terapii. Před terapií vyplnili pacienti dotazníky BDI a BAI. Pacienti byli informováni o terapii a jejich možnostech. V terapeutické skupině bylo 5-7 pacientů, setkávali se 12 týdnů, později bylo setkávání prodlouženo na 15 týdnů. Každé sezení trvalo 120 minut a během něho byla 15 minut přestávka. Terapie zahrnovala KBT techniky pro terapii deprese. Pacienti se věnovali například aktivaci chování, kognitivní restrukturalizaci, nácviku sebeprosazení, řešení mezilidských vztahů, příjemným činnostem a také psychoedukaci.
Na začátku sezení se probrali domácí úkoly z minulého sezení, prezentovalo se téma A. Následovalo cvičení vztahující se k tématu, které se provádělo jednotlivě, ve dvojici nebo ve skupinách. Následně se prezentovalo druhé téma B a pacienti opět dělali cvičení jednotlivě, ve dvojici a ve skupině. Nakonec byl pacientům zadán domácí úkol na další sezení.
Do roku 2009 pacienti vyplňovali dotazníky BDI, po roce 2009 vyplňovali BDI-II. Skóry z BDI byly přepočítány do BDI-II. Norská verze BDI-II má vysokou vnitřní konzistenci (Crombachovo alfa 0,91). Pacienti vyplňovali také dotazník BAI – Beckův inventář úzkosti (Crombachovo alba 0,88). Oba dotazníky vyplnili před začátkem terapie, v polovině terapie, na konci terapie a 3 měsíce po ukončení terapie.
Zkoumán byl celkový efekt léčby. Podle míry deprese v BDI-II se rozlišili pacienti „se zlepšením“, „beze změny“, „se zhoršením“. Průměrné skóre deprese v BDI-II všech pacientů před terapií bylo 28,5 a po terapii 18,5. Ukázalo se, že terapie měla na léčbu deprese velký vliv. Míra úzkosti se také po terapii zlepšila. U některých pacientů došlo po terapii ke zhoršení a otázkou bylo proč? Byly tedy srovnány jejich demografické a klinické charakteristiky (věk, pohlaví, partnerství, vzdělání, práce, první diagnóza, celkový počet diagnóz) s pacienty se zlepšením. Ukázalo se, že tyto proměnné signifikantní vliv na zmírnění deprese nemají. Ukázala se ale větší tendence ke zlepšení stavu deprese u pacientů, kteří měli v BDI-II míru deprese před terapií menší, než klienti s velmi vysokou mírou deprese.

Marcela Pavelková

Zdroj:
Thimm, J., C, & Antonsen, L. (2014). Effectiveness of cognitive behavioral group therapy for depression in routine practise. BMC Psychiatry, 14(1), 1-20. doi:10.1186/s12888-014-0292