Terapie realitou

Diskusní fórum projektu TERA vítáme příspěvky účastníků našich kurzů, připomínky, nápady, podněty k diskusi o psychoterapii a expresivních terapiích.

Terapie realitou

Příspěvekod Klára » sob 05. dub 2014 15:47:34

William Glasser, americký psychiatr, zakladatel této terapie, svou metodou vymezuje jako nový a pozitivní přístup k pomoci emocionálně narušeným lidem. Zpochybňuje obvyklou koncepci duševní choroby a ortodoxní freudovské metody. Tvrdí, že duševně nemocní lidé nedokážou realisticky uspokojovat své potřeby a chovají se neodpovědně proto, že odmítají realitu okolního světa. Glasserova terapeutická metoda se nezabývá pacientovou minulostí, ale jeho přítomností a budoucností. Terapeutovým úkolem je naučit klienta osvojovat si schopnost naplnit své potřeby a dělat to způsobem, který zároveň o možnost naplňovat své potřeby nepřipravuje ostatní. Terapie realitou je postavena na třech základních principech: realita, odpovědnost a správně-špatně a vychází z předpokladu, že lidé mají emocionální potíže nikoliv kvůli svým vysokým normám, ale proto, že jejich chování bylo a je nesprávné.

Přístup terapie realitou je založen na tezi, že lidé jsou zodpovědní za své současné jednání, protože mají možnost volby. Mohou se rozhodovat jak uspokojovat své potřeby a přání. Terapeut pomáhá klientům porozumět tomu, co si přejí, a zda to čekají zvenčí nebo od sebe. Vede je k tomu, aby převzali řízení do svých rukou a zvládali problémy vlastním aktivním jednáním. Mají plánovat své činnosti se zřetelem k realitě. Plán má být jednoduchý, proveditelný a kontrolovatelný a s jeho plněním se má začít hned. Jsou to činy ne pouhé řeči, co posunuje terapii i život dopředu. Glasser tvrdí, že různé psychické problémy, které vyžadují samostatná vysvětlení a diagnózy, lze shrnout do jednoho základního problému a to, že každý kdo potřebuje psychiatrickou léčbu trpí jednou základní nedostatečností: nedokáže uspokojovat své základní potřeby. Základem terapie realitou je pomoc pacientům uspokojovat dvě základní psychické potřeby: potřebu milovat a být milován, a potřebu mít svou hodnotu pro sebe i pro druhé. V životě člověk potřebuje mít pouto k druhým lidem, nejméně k jednomu člověku. „Po celou dobu našeho života musíme mít nejméně jednoho člověka, který o nás stojí a o něhož stojíme i my. Nemáme-li takového člověka, nedokážeme naplňovat své základní potřeby. Druhý člověk musí mít jednu zcela zásadní vlastnost: musí být v kontaktu s realitou a musí umět uspokojovat své potřeby na tomto světě,“ tvrdí Glasser. Problém v chování může nastat i tehdy, jestliže člověk má kolem sebe lidi, kteří o něho jeví zájem, ale on nedokáže nebo nechce lásku přijímat. Má-li být terapie účinná, musí si pacient osvojit, nebo znovu získat zájem o ostatní a sepětí s nimi, nejprve se svým terapeutem a potom s dalšími lidmi. Postupně si vybuduje pouto k druhým lidem a naučí se uspokojovat své potřeby. Terapie realitou je v postavena na třech základních principech: realita, odpovědnost a správně-špatně a vychází z předpokladu, že lidé mají emocionální potíže nikoliv kvůli svým vysokým normám, ale proto, že jejich chování bylo a je nesprávné.

Rozdíly mezi terapií realitou a konvenční terapií

Zásadní rozdíl spočívá v míře vzájemného sepětí terapeuta a pacienta. Konvenční terapeut má zůstat co nejvíce neosobní a objektivní, usiluje o vytvoření přenosu (viz níže). Při terapii realitou je naprosto nezbytné vybudovat vztah mezi pacientem a terapeutem, tzv. pouto (sepětí).

Hlavní rozdíly mezi konvenční terapií a realitní terapií:

1. Existence duševní choroby x neexistence duševní choroby
Konvenční terapie (KT): duševní choroba existuje, pacienty lze klasifikovat a podle diagnózy by měli být léčeni.

Realitní terapie (RT): nepřijímá koncepci duševní choroby, rozlišuje pouze zda je pacient odpovědný či neopovědný.

2. Minulost x současnost a budoucnost
KT: zabývá se minulostí pacienta, pacient na základě porozumění příčin svých problémů změní svůj postoj k životu.

RT: zabývá se současností a směřuje do budoucnosti. Minulostí se zabývá jen minimálně, protože minulost nelze změnit.

3. Tzv. „přenos“ v psychoanalýze x terapeut sám za sebe
KT: pacient musí na psychiatra přenést postoje jaké choval, či ještě chová vůči lidem, kteří zaujímali důležité postavení v jeho minulosti a kteří stáli u zrodu jeho problémů = tzv. přenos. (Terapeut prožívá s pacientem jeho minulé obtíže, situaci mu interpretuje a pacient získává vhled do své minulosti, který mu umožní vzdát se starých postojů a naučit se navazovat s lidmi lepší vztahy, což vede k vyřešení problémů.)

RT: terapeut si vytvoří k pacientovi vztah sám za sebe.

4. Vztah k nevědomí
KT: má-li se pacient změnit, musí porozumět svému nevědomí.

RT: nehledá nevědomé konflikty a jejich příčiny.

5. Problém morálního chování
KT: deviantní chování je považováno za důsledek duševní choroby a pacient by za ně neměl nést morální odpovědnost, protože s ním nemůže nic dělat. Jakmile je vyléčen, dokáže se chovat v souladu s pravidly společnosti.

RT: klade důraz na morální parametry chování, rozlišuje správné a špatné chování a tím upevňuje vazbu mezi pacientem a terapeutem.

6. Učení lepšímu chování
KT: vyučování lepšímu chování není považováno za důležitou součást terapie. Jakmile pacient pochopí důvody svých potíží, naučí se lepšímu chování sám od sebe.

RT: učí pacienty novému chování – lepším způsobům uspokojování potřeb.


Klára Ivánková, 3.ročník, SPANDR

Zdroje:
GLASSER, William. Terapie realitou: o uspokojovaní potřeb a nalézání skutečného vztahu k realitě. Praha: Portál, ISBN 80-717-8493-1.
http://www.radkaskotakova.estranky.cz/clanky/realitni-terapie.html
http://muj-antikvariat.cz/kniha/terapie-realitou-glasser-william-2001
Klára
 
Příspěvky: 1
Registrován: sob 29. bře 2014 20:57:18

Zpět na PROJEKT TERA

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron