Aktualita: Rodinnou terapií k léčbě PTSD

Diskusní fórum projektu TERA vítáme příspěvky účastníků našich kurzů, připomínky, nápady, podněty k diskusi o psychoterapii a expresivních terapiích.

Aktualita: Rodinnou terapií k léčbě PTSD

Příspěvekod admin » úte 18. bře 2014 15:27:58

Rodinnou terapií k léčbě PTSD

Posttraumatická stresová porucha (PTSD) je specifická fyzická a emocionální reakce na
traumatickou událost postihující v tomto případě dítě samotné nebo osobu jemu velmi blízkou.
Hlavní příčinnou rozvoje PTSD u dětí ve vyspělých zemích jsou tragické dopravní nehody.
Statistiky ukazují, že během šesti měsíců po prožitém traumatu se u 25 – 30 % dětí, které byly
účastníky takovéto dopravní nehody, rozvinou symptomy PTSD. Ty lze rozdělit do tří základních
skupin. Jedná se o znovuprožívání, vyhýbání se a zvýšený arousal vztahující se k dané traumatické
události.
Při léčbě PTSD rozvinuté po tragické dopravní nehodě nebyla doposud prokázána
nadřazenost žádného psychoterapeutického směru. Výsledky mnoha studií však poukazují na vyšší
účinnost KBT zaměřené na trauma (TF–CBT) a systematické rodinné terapie (SFT). Úspěšnost
SFT je doložena záznamy o léčbě válečných veteránů trpících PTSD touto metodou. Zotavení
z PTSD zahrnuje nejen integraci a organizaci traumatických vzpomínek, ale i vytvoření vlastní
emocionální kontroly nad znovuprožíváním traumatické události.
Cílem této klinické empirické studie bylo prokázat klinickou účinnost SFT při léčbě dětí
s PTSD, které byly traumatizovány identickou dopravní nehodou. Autoři přitom kladli důraz na to,
jaký vliv má na výsledný průběh PTSD reakce rodiny a specifické rodinné faktory (emocionální
reakce rodičů, rodinná soudržnost a adaptabilita).

Výzkumný vzorek byl tvořen 7 spolužáky (pěti chlapci a dvěma dívkami) 6. třídy základní
školy ve věku 13 let. U těchto 7 dětí se rozvinula PTSD dva měsíce poté, co se v květnu 2009
zúčastnily dopravní nehody školního autobusu, při níž zemřel jejich spolužák. Žádné z těchto dětí
však nebylo očitým svědkem spolužákova úmrtí v momentu havárie. Ke stanovení diagnózy bylo
použito polostrukturované interview K-SADS-PL a osobní, rodinná a psychiatrická anamnéza. U
žádného ze zkoumaných dětí nebyla prokázána komorbidita s jinou psychickou či fyzickou
chorobou. Žádný účastník výzkumu neodmítl nabízené terapeutické procedury.
Probandi byli rozděleni do dvou skupin. Obě skupiny prodělaly nedirektivní podpůrnou
terapii (NST) a osm sezení v rámci kognitivně-behaviorální terapie (TF–CBT). První skupinu
tvořily 3 děti, které se společně se svoji rodinnou zúčastnily ještě dalších osmi terapeutických
sezení SFT. Druhou skupinu tvořily 4 děti, které byly místo SFT po dobu tří měsíců léčeny
antidepresivem SSRI sertralin (50-100mg) užívaným jedenkrát denně vždy ráno.
Všichni účastníci výzkumu trpěli třemi základními symptomy PTSD – znovuprožíváním
(vtíravé myšlenky a představy týkající se dopravní nehody, vracející se noční můry), vyhýbáním se
(mluvení o nehodě, ježdění autobusem kamkoli, ale i ježdění na školní výlety, kontaktu s jinými
dětmi) a zvýšeným arousalem (podrážděnost, hněv, narušená pozornost, zvýšená bdělost), přičemž
pohlaví (dívky/chlapci), místo bydliště (město/vesnice), IQ ani osobnostní charakteristiky neměli
statisticky významný vliv na jejich rozvoj.

Výsledky tohoto výzkumu ukázaly, že tři měsíce po začátku terapie došlo u obou skupin
k značnému poklesu traumatem navozené rodinné soudržnosti a naopak k nárůstu rodinné
adaptability, která byla ve skupině dětí podstupující SFT znatelně vyšší než ve skupině dětí
léčených psychofarmakem. Získané výsledky tedy dokládají účinnost rodinné terapie v posílení
rodinné adaptability, neboť žádoucí změny rodinného fungování nejsou náhodné ani závislé na
čase, nýbrž jsou důsledkem typu zvolené terapie. To potvrzuje také skutečnost, že chlapec
podstupující farmakoterapii, jehož matka vykazovala vysokou úzkostnost, trpěl i nadále symptomy
PTSD.
Studie dále prokazuje, že v rodinách, v nichž se její členové neúčastní terapie a v nichž
nedochází k souběžné nápravě rodinného fungování a způsobu interakce s dítětem, dochází k
užívání nefunkčních schémat, které posilují pozici dítěte v rodině jako „dítěte s PTSD“ a pozici
rodičů jako „rodiče dítěte s PTSD“. Z tohoto důvodu lze aplikovat rodinnou terapii rovněž
v prevenci traumatizace a retraumatizace tím, že povede ke změně vnímání dítěte nikoli jako
„traumatizované dítě“ ale jako „dítě čelící psychickému problému způsobeného nepříjemným
zážitkem“ společně s podněcováním rodičů k vyžadování přiměřené kázně a k zachování návyků
během tohoto období.

Závěrem lze tedy říci, že kombinace TF-CBT a SFT prokázala vyšší klinickou účinnost
v redukci příznaků PTSD než kombinace TF-CBT a farmakoterapie antidepresivem SSRI. Rovněž
byl prokázán význam emocionální reakce rodičů na akutní traumatizaci dítěte, stejně jako důležitost
rodičovské emocionální podpory dítěte a zdravé fungování rodiny. Nicméně je nezbytné, aby
bádání v této oblasti i nadále pokračovalo.


Zdroj: STANKOVIC, M. et al. (2013). A preview of the efficiency of systemic family therapy in treatment
of children with posttraumatic stress disorder developed after car accident. Vojnosanit Pregl 2013;
70(2): 149-154. [Dostupný též z databáze EBSCOhost, cit. 2013-10-10]
Zpracovala: Pavlína Šutová
admin
Administrátor
 
Příspěvky: 62
Registrován: sob 29. čer 2013 17:33:30

Zpět na PROJEKT TERA

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron