Aktualita: Vytrvání v rodinné terapii

Diskusní fórum projektu TERA vítáme příspěvky účastníků našich kurzů, připomínky, nápady, podněty k diskusi o psychoterapii a expresivních terapiích.

Aktualita: Vytrvání v rodinné terapii

Příspěvekod admin » stř 26. úno 2014 14:36:29

Vytrvání v rodinné terapii: pozorování komunikace během prvního sezení

Rodinná terapie se považuje za účinný prostředek léčby mladistvých, kteří mají problémy s užíváním návykových látek. Tato terapie navíc bývá spojována se zlepšením v mnoha jiných oblastech, včetně interakce rodič-dítě. Aby rodiny měla užitek s tohoto léčebného procesu, vytrvání v terapii je důležitým terapeutickým cílem. Proto může zkoumání terapeutického procesu poskytnout jedinečný a bohatý zdroj informací pro pochopení toho, co napomáhá tomu, aby rodina v procesu rodinné terapie vytrvala a nejlépe ho dokončila. Doposud již několik studií zkoumalo podmínky, které zajistí, že rodina v terapii vytrvá a jiné studie zas identifikovaly komunikační vzorce, které probíhají během terapeutického sezení. Tato studie je však první, která tyto dvě oblasti propojuje a navíc jako metodu využívá pozorování a ne sebeposuzovací dotazník nebo rozhovor.

Tento výzkum se zaměřil na komunikační vzorce, které probíhají v rámci prvního sezení rodinné terapie a jejich efekt na vytrvání v tomto typu léčby. Identifikací prediktorů předčasného odstoupení rodiny z terapie by mohlo odborníkům poskytnout možnost zaměřit se na tyto spouštěče a docílit tak navýšení pravděpodobnosti toho, že klienti v léčbě vytrvají.

Cíle této studie tedy byly následující: Ověření poznatků dřívějších výzkumů, zda je prediktorem předčasného odstoupení rodiny z terapie vyšší podíl doby negativně nabitých hovorů a nižší podíl těch pozitivně nabitých v rámci rozhovorů mezi dospívajícími a jejich rodiči. Dále zkoumání vlivu celkové doby mluvení adolescentů, rodičů a terapeutů v rámci sezení na předčasné ukončení terapie nebo její kompletní dokončení. A konečně, vzhledem k vedoucí úloze terapeuta v rámci terapie, zjištění vlivu nasměrované terapeutovy komunikace (terapeut k rodiči, terapeut k dospívajícímu) na kompletní dokončení či předčasné ukončení terapie.

Tohoto výzkumu se účastnilo celkem 18 rodin, které byly rozděleny do tří skupin podle počtu sezení, které v rámci terapie absolvovaly. Do první skupiny tzv. completers (Co) patřily ty rodiny, které dokončily celou terapii a zúčastnily se 12 a více sezení (n = 6 rodin), do druhé skupiny tzv. middle dropouts (MDo) připadly rodiny, které se zúčasnily 4 – 8 sezení (n = 6 rodin) a ve třetí skupině tzv. easy dropouts (EDo) byly ty rodiny, které přestaly na terapii docházet po 1 – 3 sezeních (n = 6 rodin).

Rodiny byly do výzkumu zařazeny na základě těchto charakteristik: Účastníci adolescenti byli ve věku 12–17 let, přechodně pobývali v místním útulku pro ty, co utekli z domu, měli alespoň jednoho rodiče nebo zákonného zástupce ochotného zúčastnit se výzkumu, a splňovali DSM-IV kritéria pro zneužívání návykových látek nebo závislost. Tyto rodiny docházeli na tzv. Ecologically Based Family Therapy (EBFT), která vychází z teorie rodinných systémů. Terapeut se v ní zaměřuje na specifické problematické interakce, které odpovídají škodlivému chování mezi členy. V rámci terapeutických sezení pak probíhá nácvik komunikačních dovedností, kde se členové rodiny mají lépe naučit sdělit své potřeby a očekávání.

Výsledná analýza byla provedena pomocí Mann-Whitneyova U-testu a Studentova t-testu. Nejdůležitějším poznatkem bylo zjištění, že aktivní zapojení rodičů v průběhu prvního sezení v rámci terapie by mohlo být prediktorem vytrvání v léčbě. Konkrétně totiž bylo zjištěno, že terapeut u rodin ze skupiny Co směroval více komunikaci k rodičům (M = 59,1 %) a méně k dospívajícím (M = 40,9 %), kdežto u EDo směroval více komunikaci na dospívajícího (M = 61,2 %) a méně na rodiče (M = 38,8 %). V porovnávání MDo s EDo a Co nebyly nalezeny žádné signifikantní rozdíly ve směrování terapeutovy komunikace. Navíc bylo zjištěno, že rodiny ve skupině Co měly vyšší celkové procento doby mluvení rodičů oproti rodinám ze skupiny EDo. V celkovém procentu doby mluvení dospívajících nebyl mezi těmito dvěma skupinami signifikantní rozdíl.
Zajímavé je, že nezáleží na tom, zda angažovanost rodičů zahrnuje pozitivní nebo negativní komunikaci. V rámci této studie nebyl potvrzen předpoklad, že vyšší podíl negativní komunikace predikuje dřívější ukončení terapie, protože u rodin ze skupin Co a MDo byl vyšší podíl negativně laděné komunikace ze strany rodičů než u rodin ze skupiny EDo. Tento výsledek by se mohl přičíst designu výzkumu, který se zaměřoval pouze na první sezení terapie, kdežto předchozí studie, ze kterých tento předpoklad vychází, se zabývaly komunikačními vzorce až v pozdější fázi rodinné terapie. Autoři také poukazují na to, že výsledky studie naznačují, že komunikační vzorce na prvním sezení u skupiny MDo jsou více podobné těm ze skupiny Co než těm ze skupiny EDo.

To celé může znamenat, že pokud terapeut na prvním sezení svou komunikaci nasměruje spíše na rodiče, dá větší prostor mluvit právě rodičům, zvyšuje pravděpodobnost, že rodina vytrvá v terapii alespoň po dobu čtyř až osm sezení. Tím se mu prodlužuje doba, ve které může působit na rodinu jako systém a docílit v ní pozitivních změn.

Zdroj: Marchionda, D. M. & Slesnick, N. (2013). Family Therapy Retention: An Observation of First-session Communication. Journal of Marital & Family Therapy, 39 (1), 87–97.
Zpracovala: Adéla Filipčíková
admin
Administrátor
 
Příspěvky: 62
Registrován: sob 29. čer 2013 17:33:30

Zpět na PROJEKT TERA

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron