Aktualita: Humor, spojení a přerámování v psychoterapii

[admin]

Humor, spojení a přerámování v psychoterapii

Článek je založený na tom, jak humor v terapii může pomoci terapeutovi překonávat u pacienta negativní vnímání sebe a tím pomalu pomoci změnit názor na stávající problém. Popisuje účinnost používání techniky přerámování pro vnímání pacientova světa a následný průnik této techniky jak do individuální, tak i rodinné terapie. Aby terapeut mohl použít tuto techniku, je důležité mít s klientem navázaný vztah, přijmout ho, utvořit s ním jakousi alianci, aby terapeut co nejlépe pochopil, jak se klient dívá na svět. V tomto bodě může terapeut narazit na automatickou dvojnou vazbu („auto-double-blind“). Článek je zaměřený na prohlubování kooperace terapeuta s pacientem a schopnost humoru zlepšit verbální komunikaci a sjednotit ji s neverbální komponentou.
Spojení nebo spojenectví („joining“) navazuje terapeut s klientem, když empaticky přijímá jeho pohled na svět. Což v žádném případě neznamená, že se s jeho vnímáním musí ztotožňovat. Terapeutické spojenectví se skládá ze tří rozměrů: dohoda o cílech terapie, dohoda o úkolech terapie a vztah mez klientem a terapeutem. Spojení by mělo mít 3 rozměry: za prvé, v případě, že terapeut může přenášet jeho chápání o vizi klienta na prezentaci problému, tak dohoda o cílech léčby je pravděpodobnější, za druhé, protože pochopení je součástí úkolů terapie a spojení v tomto může být nápomocné, a konečně, když pacient cítí pochopení a podporu ze strany terapeuta, dodá to větší váhu vztahu terapeut – klient a léčebný proces bude stát na pevnějších základech. Základem spojenectví je tedy pochopení klienta terapeutem, že s ohledem k jeho minulým zážitkům je pochopitelné, že se teď nachází v situaci, která mu může způsobovat utrpení.
Dalším úkolem terapeuta bývá poskytnout klientovi nový náhled na problém. Změna pohledu na situaci vede ke změně prožívání, což může pacientovi napomoci najít nové možnosti řešení problému. Nabídnout klientovi nový pohled na věc je velmi ceněný prvek v psychoterapii, ale je nutné zvážit jeho načasování. Bez navázaného vztahu mezi terapeutem a klientem nebo při brzkém přechodu na řešení.
Aby byl terapeut dobrý terapeutem, vystavuje se riziku automatické dvojné vazby („auto-double-blind“), tedy dosáhnout spojenectví s klientem a změnit jeho pohled na věc (tzv. přerámování). Terapeut sám sebe, mnohdy nevědomě váže k těmto dvěma protichůdným zakázkám. Z tohoto pohledu je terapeut nucen využít vlastní kreativitu a zůstat v hybném poli mezi navázaným spojenectvím s klientem přerámováním. Podle autora může mnoho terapeutů cítit na základě této automatické dvojné vazby nekonečný pohyb v rámci své práce, který může vycházet z paradoxní zakázky: Pomozte mi se změnit, aniž by se cokoliv změnilo v mém fungování.
Humor v psychoterapii je dalším účinným nástrojem. Humor jako pozitivní věc byl popsán již v minulosti např. při kreativní práci s agresivním pacientem, při zvládání stresu, při zvládání situací, které v nás vzbuzují stud. Pomocí humoru se zlepšuje jak odolnost pacienta vůči stresu a negativním dopadům na psychiku, tak i jeho copingové strategie. Je to nekritické a nedevalvující hodnocení současné situace, které může terapeutovi sloužit jako berlička k tomu, pokusit se změnit u pacienta jeho vnímání daného problému. Humor v sobě neobsahuje ironii ani sarkasmus a je to nadnesené hodnocení situace v pozitivním smyslu slova. Kuiper, McKenzie a Belangera (1995) přišli s empirickými důkazy o korelaci mezi smyslem pro humor a aktivní vědomou změnou na náhled nad stresujícími životními situacemi.

Zdroj: Panichelli, C. (2013). Humor, Joining, and Reframing in Psychotherapy: Resolving the Auto-Double-Bind. The American Journal of Family Therapy , 41(5), 437-451.